stolice, -e ž. 1. nábytek sloužící k sedění; židle, křeslo 1, lavice 1, sedátko: dubová s.; staré, nemoderní s.; první řada stolic 2. poněk. zast. uzavřené místo se sedadlem pro pokladního n. vedoucího v krámě, hostinci ap.: v pokladniční s-i sedí oba manželé (Včel.) 3. místo, odkud je vykonávána něj. moc; stolec 3: královská s.; soudná s. 4. významný úřad, hodnost: profesorská s.; Svatá, Apoštolská s. papežská kurie; (universitní) s. slovanských jazyků katedra; práv. soud (úřad) první, druhé s. instance; řízení v prvé s-i; odvolací s. †5. sídelní město: s. koruny české (Pal.) 6. (dř.) územní správní okruh v Uhrách; komitát, župa: turčanská s.; poselstva slovenských stolic (Pražák) †7. stav I 3: měla na vdovské s-i už zůstati (Třeb.) 8. odb. zařízení, kt. něco podpírá, na kt. je něco upevňováno, kt. slouží k zpracování růz. materiálu n. k výrobě růz. předmětů: stav. dřevěná podpora krovu: ležatá, stojatá s.; horn. těžná s. část těžné věže sloužící k uložení lanových kotoučů; tech. hoblovací s. hoblice; mlecí, válcová s. stroj pro rozmělňování sypkých hmot mezi dvěma vodorovnými, navzájem rovnoběžnými válci; hut. válcovací s.; tažná s.; sklář. sklářská, rytecká s. pracovní lavice, místo s potřebným vybavením 9. odchod výkalů z lidského těla; lidské výkaly: pravidelná s.; – měkká, tvrdá s.; → zdrob. stolička v. t.