stopka I (ob. šťopka, nář. stupka Herb.), -y ž. (2. mn. -pek) 1. tyčinkovitý výhonek nesoucí květ n. plod: s. fialky, jablka, třešně; odhodit šťopku; ♦ expr. má oči na stopkách dívá se pozorně, zvědavě n. udiveně; bot. část rostliny (zprav. tenká a krátká) vyrůstající ze stonku a nesoucí květ n. plod 2. část, součást něčeho připomínající rostlinnou stopku: s. číšky, kalíšku, sklenky nožka; přen. s. krku úzký, štíhlý krk; tech. upínací konec řezných nástrojů (fréz, vrtáků a závitníků); hud. svislá čára vycházející z notové hlavičky; zool. (u někt. hmyzu) zúžená přední část zadečku přiléhající k hrudi; med. s. nádoru úzká část, kterou je nádor spojen s tělem; → zdrob. stopečka, stopička (ob. šťopička), -y ž.