stopovati I ned. 1. (koho, co) jít po něčích stopách, sledovat (ve význ. 1) něčí stopy: liška stopuje svou kořist; s. nepřítele; s. podezřelou osobu nepozorovaně sledovat; mysl. s. zvěř jít za zvěří, pronásledovat ji po stopách 2. (co) soustavně pozorovat, prozkoumávat; sledovat 3 (svou pozorností): s. výsledky něčí činnosti; s. chování nápadného cizince; s. kulturní dění 3. řidč. (koho, co) následovat 1, 2, sledovat 2: (ti jediní) vždy s. budou kroky mé (Vrchl.); je průtrž mračen stopovaná hromem blesku (Konr.); ○ předp. na-, od-, pro-, vy-; → nás. stopovávati ○ předp. vy-