strava, -y ž. 1. (zast. ob. a nář. zdrava) potrava nutná k výživě lidského těla, zprav. upravená jako pokrm, pravidelně požívaná; pokrmy, jídla (ve význ. 1), zejm. vzhledem k svému složení n. k způsobu úpravy: poskytovat někomu byt i stravu; být někde na stravu, na stravě; chodit někam na stravu; byli nuceni pracovat za stravu; být na obecní zdravě (Jah.) (dř.) živen obcí; mít se dobře na stravu; bydlet na půl stravy dostávat jen část denní stravy, zprav. ranní kávu a večeře; přen. duševní, duchovní s. potrava; – masitá, bezmasá, bílkovinná s.; tekutá, kašovitá s.; dietní s.; lehká s. lehce stravitelná; těžká s. těžce stravitelná; domácí s. kuchyně 2; hostinská, hospodská (ob.) s.; uvyknout prosté venkovské stravě; chudá válečná s. 2. (nář. též stráva, strova Něm.) kroupy a luštěniny: obírat stravu (Herb.); → expr. zdrob. k 1 *stravička, -y ž. (Čel.)