strhati dok. 1. (co; co, *koho odkud) trhavými pohyby, zprav. směrem dolů, prudce, rázně, násilně oddělit, odstranit, prudce sundat: s. vyhlášky; s. si obvazy, šaty s těla; s. došky ze střechy; s. koním podkovy; dlouhými háky strhal jezdce (Pal.) 2. (co) trhavými nárazy porušit, zničit: přívaly strhaly mosty, hráze zbořily, vichřice strhala dráty; ♦ s. za sebou (všechny) mosty znemožnit si návrat, nápravu, smír, obnovení přátelství ap.; — ned. strhávati, strhovati; — rozl. od ztrhati, z. se