strouhati ned. 1. (co; ~) oškrabovat n. drobit, rozdrcovat, rozmělňovat, zprav. na struhadle: s. housku, perník; s. si tabák (zast., Jir.) drtit; vrčel, jako když křen strouhá (Rais); smál se, jako by strouhal (Herrm.) drsně; v cukrovaru začali s. krouhat řepu; zř. přen. expr. gramofon strouhal pouliční písničky (H. Dvoř.) drsně reprodukoval; s. (někoho) strništěm vousů (Hol.) škrabat; ob. expr. s. někomu mrkvičku; zeměd. strouhání vada chůze koní, při kt. si kůň zraňuje nohu podkovou párové nohy 2. poněk. zast. (~; co) ořezáváním, obrušováním, ohlazováním (zprav. nožem n. pořízem I ap.) zhotovovat: s., dlabat a malovat kolébku (Baar); s. louče (Rais); s. šindele (Svět.) 3. řidč. (co; ~) ořezáváním n. oškrabováním upravovat povrch: s. proutí na koše; s. tužky ořezávat špičky; les. s. do běla zbavovat vlákninu zbytků kůry a lýka; mysl. (zprav. o srncích) otloukat kůru se stromů parůžky *4. expr. (co) kosit 1: dnes kosíš a za několik dní ji (trávu) zase možno s. (Hol.) 5. (též struhat) nář. (koho, 4. p.; ~) (o botách ap.) tlačit, dřít 1: kluk, jehož strouhaly boty (Lid. nov.); struhání ve střevách (Glaz.) 6. řidč. expr. ust. spoj. s. poklony horlivě dělat: šel strouhaje poklony (Kosm.) ○ předp. do-, na-, o-, od-, po-, při-, roz-, se-, u-, vy-, za-; nás. strouhávati ○ předp. do-, o-, se-, vy-; dok. strouhnouti