strouha, poněk. zast. a obl. mor. struha, -y ž. (2. mn. struh) umělé otevřené vodní koryto: mlýnská struha (V. Mrš.); lesní travnatá s.; vyschlá s.; zeměp., geol. podmořská strouha nerovnost mořského dna; říční koryto mělčinného moře; → zdrob. stružka, stroužka, stružička, stroužička, stružečka, stroužečka v. t.