stud (†styd Čel.), -u m. (6. j. -u) 1. trapný pocit vzniklý konáním n. vykonáním něčeho špatného n. potupením; hanba 2: mít pocit studu; jednat bez studu; s. nad věrolomností vlastní (Pekař); studem by se byl propadl; mohl studem shořet; polil ho s. zrudl hanbou; rdít se studem; ob. nemá kus studu v těle nestydí se 2. ostýchavost, stydlivost: dívčí s. cudnost; falešný s. bránil mu poprosit o pomoc