subjektivní [-ty- i -tý-] (*subjektivný Šal.) příd. (z lat.) 1. vztahující se k subjektu, vycházející ze subjektu; osobní 5 (op. objektivní 1): básník s-ho bolu; s. nechuť; filos. týkající se subjektu, patřící subjektu; práv. s. právo příslušející urč. právnímu subjektu; liter. s. lyrika; s. básnictví v kt. je středem tvůrčí subjekt; jaz. s. pořad aktuálního členění výpovědi při němž je jádro výpovědi na prvním místě a její východisko na druhém; s. slohotvorný činitel individuální; zř. s. sloveso subjektové 2. nevěcný, zaujatý, předpojatý, jednostranný 3 (op. objektivní): s. postup, výklad, názor; zpodst. subjektivno, -a s. zř. kniž. subjektivní skutečnost; přísl. subjektivně: být o něčem s. přesvědčen, že...; – s. hodnotit; podst. subjektivnost, -i ž. subjektivita