sukno, -a s. (6. j. -u, -ě, 2. mn. -ken) vlněná valchovaná tkanina s matně lesklým povrchem: jemné, hrubé s.; kožich potažený hnědým suknem (Něm.); přen. trpěla na dvojí s. (Herrm.) na vojáky; ujít dvojímu suknu (Kosm. aj.) nebýt odveden; text. oděvní, technické, kulečníkové s.; → expr. zdrob. sukénko, sukýnko, -a s. (6. mn. -ách)