svazek, -zku m. (6. mn. -zcích) 1. několik věcí, předmětů, zprav. stejného druhu, dohromady svázaných, spojených: s. klíčů, ředkviček, novin; svazky papírových peněz; udělat, rozvázat s.; text. přadeno; geom. s. přímek, paprsků souhrn všech přímek, kt. procházejí daným bodem; s. kuželoseček souhrn všech kuželoseček procházejících v rovině čtyřmi danými body; s. rovin souhrn všech rovin procházejících danou přímkou; s. kružnic souhrn všech kružnic v rovině procházejících dvěma danými body; fyz., elektr. s. elektronů; bot. cévní s.; voj. souhrnný název pro divize a brigády 2. exemplář knihy (ve význ. 1), často číslovaná část většího souboru; díl 1: s. veršů, písní, not; foliový s.; knihovna má na pět tisíc svazků; – spisy Jana Nerudy, s. pátý; naučný slovník ve čtyřech svazcích 3. co někoho, něco s někým, něčím sbližuje, spojuje, k někomu, něčemu poutá; pouto 2, pojítko 1, spojení 5: rodinné, přátelské svazky; být v příbuzenském svazku vztahu, poměru; utužovat kulturní svazky mezi národy; spojenecký s. se Sovětským svazem spojenectví; přetrhat všecky svazky; s. něhy a síly (Mach.); existuje úzký s. mezi fonickou linií a slovosledem (Muk.) spojitost, souvztažnost 4. spojení, sdružení osob, institucí na základě společných zájmů, cílů ap.; společenství vůbec, příslušnost k něčemu: s. dělníků, rolníků a pracující inteligence; komunistická strana je dobrovolný bojový s. stejně smýšlejících lidí (Stanovy KSČ) organizace; cechovní s.; – hospodářství pospolitých svazků, jako je rod, kmen, stát (Dobiáš); propustit ze svazku armády; přijmout (někoho) do svazku Národního divadla (Olb.); ust. spoj. uzavřít s. manželský manželství *5. pouto 1, svaz 4: hleděl zprostit ruce své svazku (Mácha); zdrob. k 1, 2 svazeček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách): s. mrkve; – půvabné bibliofilské s-y; bot. vrcholičnaté květenství s několika přisedlými květy (např. u hvozdíku kartouzku)