svolati dok. 1. (koho, 4. p.; koho kam) voláním n. něj. zvukovým signálem vybídnout, vyzvat k sejití, k shromáždění; povolat 1: s. žáky do třídy; trenér svolal hráče k sobě; s. lidi k jídlu; s. záchranu (Maj.) 2. (koho, 4. p.) pozvat (příslušné osoby) k něj. zasedání, schůzi, poradě, rokování ap.; (co) tímto pozváním způsobit, aby se urč. zasedání, schůze ap. uskutečnily: s. členy výboru, vlády ke schůzi, vedoucí pracovníky k poradě; – s. závodní výbor; s. členskou schůzi; s. sjezd; s. vládu, Národní shromáždění; s. sněm; s. vědeckou konferenci, kongres 3. (co; co na koho, co) přivolat 3 (zprav. něco nepříjemného): hněv bohů na svou hlavu svolám (Mach.); zř. svolala na sebe boží požehnání (Svět.) *4. (koho, 4. p.) přivolat shora dolů: Jiří na hůře každé slovo byl by zaslechl, a s. ho jsem se bála (Něm.)