tříditi ned. (3. mn. -í, rozk. třiď) (co) rozdělovat, dělit, řadit, pořádat (do skupin, tříd) podle urč. hledisek (jakosti, váhy, délky, velikosti, barvy ap.): t. brambory, vejce, ovoce, vlnu, uhlí; t. časopisy, knihy, dopisy; t. a tříbit nápady (Staš.); třídění duchů (Dyk) vytváření skupin podle názorů; odb. desetinné třídění; žel. t. železniční vozy ○ předp. pro-, pře-, roz-, u-, vy-, za-; nás. třídívati (o) bez předp.