tažení, s. 1. výprava (zprav. vojenská): polní t.; vítězné válečné t.; křížové, křižácké t., přen. expr. spojené koordinované útoky proti někomu, něčemu vůbec; zdvihnout křížové t. (Kapl.); expr. fejetonistické t. (Ner.) kampaň; zast. všecko t. uzavíral houfec jezdců (Jir.) táhnoucí vojsko; voj. období války zahrnující několik operací jedné z válčících stran a spjaté jednotným strategickým cílem 2. tech. (v lisovací technice) tváření rovinného materiálu (plechu) tahem a tlakem v tažidle †3. tah 3: vyhrát při t. losů (Ner.) 4. ob. ve spoj. být v posledním t. umírat; expr. zdrob. k 1 *taženíčko, -a s.: proti smrti t. (Šal.); v. též táhnouti