tahati (zast. a nář. táhat Lum., Herb.) ned. 1. vyvíjet sílu a něco uchopeného pohybováním směrem k sobě (často opětovaně) napínat, přibližovat; (za co; čím; co) něčím uchopeným pohybovat směrem k sobě, a tím to napínat, přibližovat; (koho, 4. p.; ~) upozorňovat, znepokojovat někoho takovým pohybováním něčeho: chyť konec lana a tahej; – t. za provázek, provázkem; t. za zvonec; t. měch; t. někomu něco z ruky násilím brát; slang. t. harmoniku hrát na tahací harmoniku; ♦ ob. každý chvilku tahá pilku štěstí není stálé; – dítě tahá otce za kabát; t. někoho za uši, za vlasy; češ opatrně, netahej (mě); pozor, to tahá působí bolest (při česání ap.); ust. spoj. tahá to za uši (o něj. zvuku) nepříjemně působí; ♦ zhrub. t. (čast. vodit) někoho za nos (řidč. za nohu) slibovat někomu něco a pak to neplnit 2. (koho, 4. p.) násilím vodit; expr. nutit, mít někoho k něčemu: musí ho denně t. z hospody domů; – t. někoho z postele přen., expr. nutit ho vstávat; přen. t. někoho do hovoru zatahovat; mne do toho netahej 3. (co, *koho kam, odkud) s vynaložením síly, námahy (často opětovaně) přemísťovat (zprav. sunutím); vléci, vláčet; svým pohybem způsobovat smýkavý pohyb něčeho (připevněného, dlouhého); vléci, vláčet: t. dříví z lesa na sáňkách; t. plovoucí kmeny na břeh; t. nábytek z kouta do kouta; tahá ochrnutou nohu za sebou; – t. za sebou vlečku 4. (co) s vynaložením síly, námahy uvádět (někdy opětovaně) do pohybu a udržovat v něm (něj. povoz ap.); (~) konat (někdy opětovaně) práci v tom spočívající: mlékařské vozíky tahali psi; koně tahali vozy, sáně; – krávy, které tahají, málo dojí 5. expr. (co, koho) s námahou nosit (něco těžkého); vléci, vláčet: t. balíky na poštu; tahala dítě pořád na ruce 6. expr. (koho, co) neustále brát, vodit, nosit (s sebou); (co) neustále nosit 2, a tím opotřebovávat: tahá to dítě s sebou po návštěvách; tahá ho pořád na flámy; tu tašku pořád s sebou tahá; ♦ t. něco jako kočka koťata pořád s sebou nosit, přenášet z místa na místo; – tahá pořád tytéž šaty a boty, má je už utahané 7. (co odkud; co) vyndávat, vyjímat, vytahovat; stud. slang. (koho, 4. p.) (často opětovaně) volat ke zkoušení: t. knížky z přihrádky; t. peněženku z kapsy; t. los z osudí; t. kartu; t. zuby (ob. expr.) trhat; – stud. slang. každou hodinu ho profesor tahá; kart. řidč. tahaný mariáš lízaný; ♦ t. za někoho kaštany z ohně dělat za někoho nepříjemnou, nebezpečnou práci; ob. expr. t. někoho z bryndy; t. něco z někoho heverem páčit 8. expr., též hanl. (co z koho) vytahovat, vymáhat, vynucovat, mámit 3, loudit 1: t. z lidí peníze; začal z ní t. rozumy vyzvídat na ní 9. řidč. ob. dychtivě vtahovat do sebe vzduch; (koho, 4. p.) sáním vyčerpávat, spotřebovávat: kousal do doutníku a tahal vší silou (Rais); – dítě ji tahá a ona nemá mléka (Šmil.); — tahati se (zast. a nář. táhat se Pitt.) ned. 1. ob. (oč) pohybováním něčeho uchopeného směrem k sobě snažit se jeden druhému něco vzít a získat to pro sebe; (oč, s kým) být s někým ve vleklém sporu: psi se tahali o kost rvali se; děti se tahaly o hračku; – t. se o dědictví; já se s nimi tahám, aby mi to vyplatili 2. expr. (s čím) s námahou nosit (něco těžkého); lopotit se, dřít se 1, pachtit se, vléci se, vláčet se: t. se s konvemi 3. hanl. (s kým) chodit 9 s někým jen pro zábavu, bez vážného úmyslu, mít dlouhou známost; stále chodit: s chlapy se netahala (Svatopl.); – odřeknout se domu a t. se s kupci po trzích (Havl.) 4. řidč. expr. namáhavě n. pomalu se pohybovat, chodit; vléci se, vláčet se: jako stín se t. (Pitt.); chlap se dal ke všemu do pití, táhal se (Šír) ○ předp. do-, na-, na- se, od-, po-, po- se, pro-, pře-, při-, roz-, s-, vy- (povy-), z-, za-; dotahat se, utahat, utahat se; → nás. tahávati ○ předp. popo-, vy-