tak I přísl., sp., částice a citosl. I. zájm. přísl. způsobu a míry 1. (též †tako Klicp.) vyjadřuje, že se něco děje n. že něco existuje způsobem již řečeným n. ukazovaným n. jak následuje; takovým, tím způsobem: tak a nejinak (se) tehdy lidé odívali; tak to tam napsal; nevěděl jsem, že to tak dopadlo; nasázel keře tak, aby tvořily plot; choval se tak, že pobuřoval; udělal to tak, jak mu to nařídili; bylo tomu tak, jak řekl; nejsi tak, jak se býti zdáš (Erb.) taková; jablka z toho stromu jsou tak velká takhle I 1; ať hádali tak nebo jinak, na nic nepřišli; hádali tak i tak; ust. spoj. neřekl tak ani tak nic; ať je to tak nebo tak jakkoli; když nechce, ať nechá tak; to máš tak; dobře ti tak; tak zvaný (zast. nazvaný Klicp., Sab. aj.) (ps. též takzvaný v. t.): první třída, tak zvaná kašička; hovor. (v přitakání) přesně tak; ve spoj. jen tak zprav. ob.: to není jen tak snadné, lehké; bez zvláštního důvodu; to on řekl, udělal jen tak žertem, ne doopravdy, bez zvláštního úmyslu; nevěřil, že by mohli odejít jen tak bez zvláštního důvodu, beze všeho, lehce; žili spolu jen tak neoddáni; recitovala zpaměti, knihu držela v ruce jen tak pro formu; vyběhl z domu jen tak v domácím oblečení, neupraven n. nedostatečně oblečen; není jen tak někdo je významná osobnost; tak nějak jaksi; tak a tak naznačuje činnost n. stav všeobecně místo urč. vyjádření: udělej tak a tak; tak a tak to je; mají tak a tak velké děti; tak jak(o) tak stejně, beztoho: musí se to udělat tak jako tak; tak tak (ps. též taktak v. t.): s platem vyjde (jen) tak tak sotva, stěží; tak tak že neupadl málem; ob. jak (zast. jakž) tak (ps. též jaktak v. t.): den mu ušel jak tak (Herb.); (na houslích) jen jakž tak skřípal (Mácha) 2. vyjadřuje urč., zprav. značnou n. velkou míru něj. vlastnosti, něj. činnosti n. stavu; do té míry, tolik (často souvztažně s jako): tak velké květy jsou vzácné; proč tak rychle?; jak můžeš tak lhát?; co tak vzdycháš?; nekřičte tak! tolik; ten čas tak letí; byly si tak podobny, že si je lidé pletli; nebyl ještě tak stár, aby nemohl pracovat; byla (právě) tak velká jako on; mám se (právě) tak dobře jako ty; tak se rozčilil, že celý zrudl; nikdy nebylo tak zle, aby nebylo zase dobře; tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne (přísloví); – s pokleslým významem (ve zdvořilostní frázi) kdybyste byl tak laskav; – v ob. ust. spoj. tak dalece celkem, konec konců: tak dalece se shodli; je už tak dalece zdráv; na tom přece tak dalece nezáleží; – tak hned, hned tak hned, brzo, snadno: to se tak hned neuvidí; hned tak to nebude; ve spoj. hned tak někdo, něco (zprav. se záporem) kdokoli, každý, cokoli: takové štěstí hned tak někdo nemá; toho hned tak něco nerozčilí 3. vyjadřuje přibližnost; asi, skoro, snad: bylo tak k druhé hodině; může mu být tak pět let; tak kolem Nového roku udeřily mrazy; přistoupil tak na krok k plotu; co vydělal, stačilo tak na živobytí; přišel tak říkajíc o všechno téměř, takřka 4. ve dvojici jak tak vyjadřuje vztah k jiné větě, zprav. s význ. přirovnávacím n. výsledkovým: jak přijel, tak odjel; jak si ho vychovala, tak ho má; jak k jídlu, tak k dílu (pořek.); jak nabyl, tak pozbyl (přísloví); jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá (přísloví) II. sp. výraz souřadicí i podřadicí 1. ve dvojici jak tak spojuje souřadné větné členy v poměru slučovacím: přišli jak mladí, tak staří; jak maminka, tak já a všichni tě pozdravujeme; film zaujal jak námětem, tak i hereckými výkony 2. často ve spoj. a tak hovor. vyjadřuje, co vyplývá z děje n. z faktu předcházející věty jako jejich následek, důsledek (před a se píše čárka); tedy: cestu věděl dobře, a tak tam dobře přišel (Něm.); psali, že už jsou třešně zralé, tak aby si pro ně přijeli; když chceš do kina, tak večer půjdeme; nic neví, a tak ať mlčí 3. hovor. vyjadřuje pouhou časovou následnost: když dohrají, tak jdou domů; když vstane, tak se nasnídá III. částice 1. (ve větách zvolacích, nejč. přacích) citově zdůrazňuje jádro výpovědi; takhle II 1: kdybych já tak přišel pozdě, to bych dostal!; kdyby tu tak byl!; kdyby se tak naskytla příležitost!; kdybych se tak mohla podívat domů! 2. s oživením uvádí výpověď n. zdůrazňuje neurčitost výpovědi: tak co, půjdete už?; tak pojďte; tak vidíš; ale tak dejte pokoj; a to by tak bylo; a tak ty tak?; no tak, co tam děláte?; tak na shledanou; chtěl bych tak něco na zub; když to tak vidím...; co se tak člověk nadře!; čtou noviny a tak (K. Čap.); (slíbil,) že mi zaplatí cestu a pobyt a tak (Neff) IV. citosl. 1. tak, ták, taák, táák, tááák vyjadřuje podiv, překvapení, pochybování: "tak?" podivil se; ták? no to je pěkné; tak? povídejte 2. hovor. tak, tak; tak, expr. ták vyjadřuje souhlas, přitakání: tak, tak, babičko, pravdivé to přísloví (Něm.); vy si vezete nábytek? Tak (Svob.); postav ten pytel sem, ták