taktika [-ty-], -y ž. (z řec.) 1. způsob vedení a řízení boje: vojenská t.; studovat t-u nepřítele; obranná, útočná t.; obkličovací t.; voj. součást vojenské vědy zabývající se jednotlivými druhy boje a jeho vedením; způsob vedení boje: všeobecná t.; t. jednotlivých druhů vojska; námořní t.; úderná t.; manévrovací t. 2. promyšlený, záměrný postup při něj. činnosti, jednání, v něj. situaci: zvolit dobrou, špatnou, účinnou t-u; změnit t-u; zdržovací, vyčkávací t.; trenér určil před zápasem t-u mužstva; správná t. v závodě rozhoduje mnohdy o vítězství (Ml. fronta); nemyslí to vážně, to je od něho jen t.; polit. umění řídit politickou činnost zaměřenou k dosažení urč. dílčích cílů; způsob této činnosti: leninská strategie a t.; vypracovat správnou strategii a t-u osvobozovacího zápasu; (strana) setrvala na své t-ce (Fuč.); — taktický příd.: t. plán; t. postup, tah; ustoupit z t-ch důvodů; dopustit se t-é chyby; t-á linie strany; hovor. to nebylo (od něho) t-é příliš vhodné, obratné (z hlediska taktiky); voj. t. manévr; t. průzkum; t-é překvapení; t-á léčka; t-á jednotka; t. výcvik jednotlivce, jednotek; → přísl. takticky: t. se bránit; t. vhodný terén; – t. postupovat; t. převést řeč na něco jiného obratně; hovor. expr. t. se ztratit chytře, obratně; → podst., zprav. k 2. taktičnost, -i ž.: t. jednání (Z. Nej.)