teřeti, týřeti (*tyřeti Suš. aj.) ned. (3. mn. -í, -ejí) zast. a nář. tlít 1, trouchnivět, rozpadat se 1: (listiny) počínají již teřeti (Mod. r.); zápach týřící veteše (Jahn); přen. teřící srdce (Otč.); les. teření (týření) pomalý rozklad dřevních vláken za omezeného přístupu vzduchu a nedostatečné vlhkosti ○ předp. z-