telegraf, -u m. (6. j. -u) 1. zařízení, přístroj elektricky na dálku přenášející smluvenými značkami psané zprávy: podat zprávu t-em telegraficky; zpráva se roznesla jako po t-u rychle; sděl. tech. t. jehlový (rycí), tiskací 2. místnost n. budova s tímto zařízením; telegrafie, -e ž. sděl. tech. přenášení psaných zpráv telegrafem: bezdrátová t. radiotelegrafie; obrazová t. fototelegrafie; elektr. postupná t.; telegrafní (*-grafový Klost.) příd.: t. sloup, dráty, vedení, přístroj; t. úřad; poněk. zast. t. agentury zpravodajské; sděl. tech. t. vysílač, přijímač; t. kabel; (Morseova) t. abeceda; t. kód; pošt. t. blanket, poplatek; t. adresa zkrácená pro telegramy; telegrafický příd.: t-é spojení; t-á zpráva, depeše telegram; t. rozkaz, rozhovor, přen. rychlý, stručný; t. sloh, přen. stručný, úsečný; pošt. t-á (peněžní) poukázka; → přísl. telegraficky: poslat t. peníze; přen. t. úsečné vyprávění; → podst. telegrafičnost, -i ž.: přen. t. vyjádření stručnost; telegrafista, -y m. (1. mn. -é) (telegrafistka, -y ž.) pracovník obsluhující telegrafní zařízení; telegrafovati (zast. ob. -grafírovat Rais, Nov.) ned. i dok. (~; kam; komu; co) podávat, podat zprávu po telegrafu: t. promatku; t. do Prahy; t. matce; telegrafoval, že nepřijede ○ předp. od-, pro-, u- se, vy-, za-; → nás. telegrafovávati (o) bez předp.