tlumočník I (†tlumačník Šaf.), -a m. (6. mn. -cích) (tlumočnice, -e ž.) 1. kdo tlumočí (ve význ. 1): dorozumět se prostřednictvím t-a; dělat někomu t-a; stát se t-em u velvyslance; – kniž. výtečná t-ce Shakespearova (Podl.) překladatelka; práv. soudní t. kdo překládá před soudem listiny n. výpovědi svědků ap. 2. kniž. kdo tlumočí (ve význ. 2, 3): t-ce vzkazů (Krásn.); t-ce mezi uměním a lidskou duší (Svět.) zprostředkovatelka; dohazovač a t. (Vrchl.) prostředník; učený t. snah Bolzanových (Rais) vykládač; – loutka je symbol, herec jen t. (Kar.) interpret