tráva, -y ž. (7. j. trávou, mn. 2. trav, 3. trávám, travám, 6. trávách, travách, 7. trávami, travami) 1. jen j. hromad. nízké rostliny s úzkými listy (plané i pěstované) rostoucí v souvislých porostech na lukách, pasekách, mezích, v zahradách ap. a sloužící často za píci; porost jimi tvořený: svěže zelená tráva; kosit, sušit trávu; jít na trávu; nůše trávy; osít zahradu trávou; – hustá, vysoká, řídká t.; usednout do trávy; slyšet trávu růst; kam šlápne, tam sedm let t. neroste; všechna sláva polní t. (přísloví); dlouho trávu šlapat nebude (Svět.) nebude dlouho živ; euf. roste nad ním t. je pochován 2. jednotlivá taková rostlina: stébla trav; bot. trávy jednoděložné rostliny s kolénkatým stéblem, s čárkovitými listy, jejichž plody jsou obilky (např. žito, lipnice, jílek), čeleď Poaceae (Graminae): jednoleté, vytrvalé trávy; trsnaté trávy; kulturní trávy; zeměd. luční trávy; pícní trávy 3. jen j. hromad. sušené někt. druhy trav n. listy, popř. jiné části jiných rostlin užívané zprav. jako čalounický materiál ap.: čalounická t. sušená tráva vhodná pro čalounické práce; mořská t.; zdrob., zprav. expr., travička (*travěnka Baar), -y ž.: t. vyráží, začíná se zelenat; ticho, ani t. se nehnula; znát kdejakou t-u (Herb.) bylinu; travka v. t., travinka v. t.