trojúhelník, -u, -a m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) 1. geom. rovinný útvar omezený třemi úsečkami (stranami): t. pravoúhlý, kosoúhlý, tupoúhlý, rovnoramenný, rovnostranný; sférický t.; hvězd. nautický t. 2. co má tento tvar: načrtnout t. obrazec tohoto tvaru; vystřihovat z papíru t-y; látka potištěná barevnými t-y; světelný t.; vlajka školy modrobílý t. trojúhelníková plocha; (vězeň) má číslo a červený t. politických vězňů (Lid. nov.) označení ve tvaru trojúhelníka; elektr. spojení do t-a; geom. pomůcka k rýsování ve tvaru pravoúhlého trojúhelníka; fyz. t. sil, silový t. grafické znázornění výslednice dvou sil; mat. Pascalův t. tabulka kombinačních čísel sestavená ve tvaru trojúhelníka; let. přistávací t. místo tvaru pravoúhlého trojúhelníka vytyčené na letišti třemi světly; hvězd. Severní, Jižní t. souhvězdí severní a jižní oblohy; jaz. samohláskový t. schematický zápis samohlásek v podobě trojúhelníka vyjadřující jejich vzájemné postavení podle artikulace 3. tři osoby n. věci jsoucí v něj. (vzájemném) vztahu: milostný, manželský t.; mocenský, spojenecký t.; zdrob. k 1, 2 trojúhelníček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách); příd. trojúhelníčkový: t. sýr; trojúhelníkový příd. 1. k trojúhelník 1: mat. t-á nerovnost vyjadřující vztah mezi součtem délek dvou stran trojúhelníka a délkou strany třetí; zeměměř. t-á síť tvořená trojúhelníky; miner. t. dvanáctistěn omezený dvanácti rovnoramennými trojúhelníky; stav. t-á soustava prutová rovinná soustava, jejíž pruty tvoří obrazec složený jen z trojúhelníků 2. mající tvar trojúhelníka: t. šátek; t-é plachty; stav. T. rám rámová konstrukce tvaru trojúhelníka; vod. t. přepad s otvorem ve tvaru trojúhelníka; trojúhelníkovitý příd. mající podobu, tvar přibližně trojúhelníkový: t-á štěrbina; lopatka je plochá kost t-ého tvaru