uhel, uhle, uhlu m. (6. j. -i, -u) 1. nedokonale spálená látka, zprav. dřevo: spálit na u.; výtv. zuhelnatělé dřevo používané ke kreslení; kresba uhlem uhlokresba 2. kus uhlí: oči černé jako u.; oči mu svítí jako dva uhle; zdrob. uhlík, uhlíček v. t., *uhýlek, -lku m. (Lid. nov.)