ukvapiti se dok. (3. mn. -í) 1. (~; s čím; v čem; *čím Vrchl.) kvapně, bez uvážení něco vykonat; unáhlit se: neukvap se a ještě o tom přemýšlej; u. se s návrhem; ukvapil se ve svém rozhodnutí 2. zř. zast. (na koho) osopit se, obořit se 1: ukvapil se na starého Vincence (Pal.); — ukvapiti dok. *1. (co) urychlit, uspíšit: tím ukvapils mou smrt (Vrchl.) 2. zř. zast. (koho, 4. p.) překvapit 1: vidím, že jsem vás ukvapil návštěvou svou (Kos.) 3. zř. zast. kvapně odejít, uprchnout 1: budu zvídati, hodlá-li mi kdo zrádně u. (Doucha)