upláchnout (†upláknout Tyl) dok. (min. -chl, -kl, -chnul, -knul, -chla, -kla, podst. -chnutí, -knutí) ob. expr. uprchnout 1, utéci 1, 2, pláchnout: u. zadními dveřmi; u. s penězi, za hranice; upláchl jí ženich; nešťastné upláchnutí kněžny z kláštera (Podl.); přen. nechá ji (příležitost) u. (J. Havl.)