věž (†věže Tyl), -e ž. 1. vysoká úzká stavba buď samostatná n. jako součást nižší budovy (pův. určená zvl. pro obranu, stráž, vyhlídku ap., popř. též jako vězení): v. hradu; kostelní v.; hodiny na radniční věži; vyhlídková v.; románská, gotická v.; vsadili je pod Novoměstskou v. (Jir.) do vězení pod věží; v názvech Mostecká v. (u Karlova mostu v Praze); Jindřišská v.; staroměstská Mostecká věž; Bílá věž (na Hradčanech); ust. spoj. babylónská v. stavba, při níž podle bibl. podání nastalo změtení jazyků; přen. (o něčem neobvykle velikém); v. ze slonové kosti (pův. v círk. modlitbě) symbol pevnosti, bezpečí; přen. žít ve věži (uchýlit se do věže ap.) ze slonové kosti izolovat se od života, světa a jeho problémů; expr. vyvést někoho za nos na v. (Hol.) ztropit si z někoho žert; ob. zhrub. straší mu ve věži je pomatený; lež jako v. (pořek.) veliká 2. co nějak, zprav. tvarem, věž připomíná (konstrukce, zařízení ap.): odb. padáková v.; let. seskoková v.; sport. skokanská v.; zeměměř. triangulační v.; sděl. tech. televizní vysílací v.; retranslační v.; horn. vrtná, těžní v.; žel. stavědlová v.; tech., chem. absorpční, oxidační v.; chladicí, hasicí, odplyňovací v.; tech. v. jeřábu; voj. v. tanku; horol. skalní útvar jehlanovitého ap. tvaru; šach. figura v podobě věže; zdrob. vížka (obl. *věžka Nezv.), věžička, -y (†věžice, -e, Hál., Kos.) ž.: v. kostela, radnice