vábiti ned. (3. mn. -í, rozk. vab, řidč. (ne)vábi) 1. (koho, 4. p., ke komu, čemu, kam) přemlouvat sliby, lákáním přivolávat: v. (k sobě) děti; v. cizí zákazníky; v. krajany do Vídně (Jir.); mysl. (o lovci) napodobováním hlasu urč. zvěře lákat zvěř na dostřel; (o zvěři) přivolávat mláďata n. samce 2. kniž. (koho, co; ~) vzbuzovat touhu po něčem, zájem o něco; přitahovat, lákat, svádět, loudit 2: lavička vábila (Jir.); v. něčí pozornost poutat; vábení dálek *3. (co odkud) vyluzovat, vyvolávat, loudit 3: prsty vábily zvuky zo strun (Mácha) ○ předp. od-, po-, při-, u-, ve-, vy-, z-, za-; → nás. k 1, 2 vábívati ○ předp. z-