výška, -y ž. (2. mn. -šek) 1. rozměr předmětu ve svislém směru: v. stolu, místnosti, věže; chrámové lodi (ne)stejné výšky; krychle 20 cm na výšku; geom. vzdálenost vrcholu od základny; úsečka tuto vzdálenost zobrazující: v. trojúhelníka; v. hranolu, kužele; fyz. tlaková v. vodního sloupce odpovídající tlaku urč. prostředí; tech. sací, výtlačná v. čerpadla; v. matice, zubu; polygr. v. písma jeho svislý rozměr; hut. užitečná v. pece; žel. v. štěrkového lože mocnost (tloušťka) štěrkové vrstvy; les. výčetní v.; sděl. tech. v. televizního obrazu 2. vzdálenost od základní roviny ve směru svislém vzhůru (op. hloubka 1): okno ve výšce dvou metrů; horská chata ve výšce 1500 m; hvězd. úhlová vzdálenost nebeského tělesa od horizontu; let. v. letu; letová v.; cestovní v.; zeměp. nadmořská v.; absolutní, relativní v.; fyz. metacentrická v.; vod. v. vzdutí; tech., voj. v. dráhy střely; sport. v. skoku 3. prostor n. místo v prostoru od základní roviny směrem vzhůru: v ohromné výšce kroužilo káně; zvednout dítě do výšky; dívat se na někoho, na něco z výšky, přen. přezírat, podceňovat někoho, něco; ob. lézt po vejškách (Poláč.) vysokých kopcích, horách; přen. hnát ceny do výšky zvyšovat je; zast. ob. z vejšky byl rozsudek potvrzen (Herrm.) nadřízeným úřadem, seshora; sport. skok do výšky vysoký; polygr. tisk z výšky reprodukční technika, při níž jsou tisknoucí místa položena výše než místa netisknoucí 4. řidč. zast. výše 2, úroveň 2, nivó 2: dostali se (v baletu) konečně na evropskou výšku (Ner.); ob. expr. to nemá (žádnou) vejšku 5. velikost, míra, stupeň něj. hodnoty; výše 1: v. odměny, poplatku, sázky, v. trestu 6. vlastnost vysokého zvuku (op. hloubka 3): ve výšce jí selhal hlas; tenor s oslnivými v-mi; fyz. v. tónu jeho subjektivní vlastnost, kt. umožňuje lidskému uchu určit polohu tónu ve frekvenční stupnici: absolutní, relativní v. tónu; jaz. v. hlasu; v. hlasového tónu