valuta, -y ž. (z it. driv. lat. zákl.) 1. (zprav. mn.) cizí mince a bankovky: opatřit si (cizí) v-y; platit ve v-ách 2. měna 1: tvrdá v.; zlatá, papírová v. 3. úč. splatnost (práv.): v. položky, pohledávky, dluhu; valutový, řidč. poněk. zast. valutní, valutární příd. k 1, 2: v-ové pohledávky devizové; v-ové potíže; – v-ní kov z kt. se razí mince, měnový; v-ární krize (Šus.); odb. v-ový účet vedený v cizí měně; v-ová doložka kt. váže sjednaným kursem pohledávku v jedné cizí měně (valutě) na jinou; odb. v-ový příplatek vybíraný k celním sazbám při poklesu hodnoty měny; v-ový dumping; přísl. valutově, řidč. poněk. zast. valutně, valutárně: v-ově volná cizina