vejce, -e s. (2. mn. vajec) 1. oblý útvar ve skořápce, bláně ap., obsahující bílek a žloutek (výživné obaly rozmnožovací buňky), snášený samičkami někt. živočichů; takovýto útvar (zprav. snesený slepicí) sloužící jako poživatina: slepičí, kachní, husí, pštrosí v.; sedět na vejcích; ptačí mládě se klove z vejce; hadí v.; kulovitá vejce želv; – vařit v.; dát do těsta několik vajec; malovaná velikonoční v.; sedět jako kvočna na vejcích (Vanč.) vytrvale; nář. matičková v. (Č. lid); ust. spoj. podobat se jako vejce vejci úplně, zcela; zacházet s někým, něčím jako s vejci (řidč.) šetrně, opatrně; Kolumbovo v. těžký problém vtipně, jednoduše rozřešený; vtipné rozřešení problému; expr. tanec mezi vejci opatrnické jednání; být (jako) z divokých vajec prudký, divoký, neukázněný; zeměd. násadová v.; čistá v. neoplozená; potrav. čerstvá, chladírenská, vápenná v.; sušená v.; kuch. sázená, míchaná v.; ruské v. 2. co tvarem vejce připomíná: vrhač pum vrhá svá v. (Lid. nov.) bomby vejčitého tvaru; paví v. lid. název pro druh švestek n. sliv vejčitého tvaru; zast. pomn. norimberská v. (Ner.) druh starých kapesních hodinek 3. ve spoj. červená v. zast. ob. velikonoce (Něm., Jir., Nov. aj.); zdrob. vajíčko v. t.