velkostatek, -tku m. (6. mn. -tcích) 1. (u nás dř.) statek (ve význ. 1) o velké výměře polností: správce v-u; rozdělení v-ů lidu (Olb.); vyvlastnění v-ů *2. velkostatkářstvo: výsady v-u, šlechty (Mach.): → expr. zdrob. k 1 *velkostateček, -čku m. (Štech); — velkostatkový příd. k 1 řidč.: v. pozemek; velkostatkář, -e m. (u nás dř.) majitel n. nájemce velkostatku: kapitalisté a v-i (Gottw.); parcelace půdy v-ů; velkostatkářka, -y ž. (2. mn. -řek) 1. k velkostatkář 2. ob. žena velkostatkáře; velkostatkářský příd.: v-á půda; v-á politika vykořisťování; velkostatkářstvo, -a s. velkostatkáři (jako celek): moc velkoburžoazie a v-a (Tvorba)