ves, vsi ž. (mn. 3. -ím, 6. -ích, 7. -emi) 1. vesnice 1, dědina (kniž. a obl. mor.): chudá, horská v.; žít na vsi; v názvech obcí Dlouhá V., Nová V. aj.; v složeninách Uhříněves aj.; přen. celá v. o tom ví všichni obyvatelé vsi; ♦ být někomu španělskou vsí (Vrba) (čast. vesnicí) něčím úplně neznámým; ob. každý pes jiná v. jde o různé, k sobě se nehodící věci, ale pojaté do celku; kouká, jako když chce v. vypálit zamračeně, hrozivě, zarputile; koupil by v., a peníze jsou kdes (přísloví, Čel.) (o chlubivém člověku); nár. v. návesní, řadová, řetězová 2. nář. část obce, kde jsou pouze statky: bývaly vesnice, kdež stály statky zvlášť ("ve vsi") (Jir.)