vodič, -e m. (živ.) (1. mn. -i, zř. -ové) (vodička, -y ž.) 1. (o člověku i o zvířeti) kdo někoho, něco vodí; kdo něco řídí: v. koní; oslepeného (Radislava) bez v-e do pustiny postavili (Něm.); – v. pleček, ledkovačů; nář. vodič, vodička (Herb.) vedoucí tanečník, tanečnice; div. v. loutek loutkovodič; mysl. pes vycvičený k přivádění lovce k postřelené zvěři; sport. běžec, kt. v první části závodu běží v čele v rychlém tempu, jen aby ostatní podnítil k vyššímu výkonu (zprav. k rekordu); závod za motorovými v-i cyklistický závod, při kt. motocyklista jede před cyklistou a rozrážením vzduchu mu umožňuje rychlejší jízdu *2. vedoucí osoba, vůdce: v-ové jeho (lidu) měli by dbáti, aby rozumně vzdělán byl duch jeho (Herb.); vodič, -e m. (neživ.) 1. fyz., elektr. vodivá látka; výrobek z této látky: dobrý, špatný v. tepla, elektřiny; tepelný, elektrický v.; – hliníkový, měděný v.; nulový, fázový v. 2. text. součást, kt. něco vede (přivádí, odvádí, podává): v. nitě, příze