vous (ob., expr. a ve frazeologizovaných spoj. čast. fous v. t.), -u m. (6. j. -u) (zprav. mn.) 1. silný chlup na tváři, bradě, horním rtu (zprav. u mužů): na bradě mu trčel jeden v.; ust. spoj. expr. na v. (spočítat, vědět, změřit ap.) naprosto přesně 2. mn. vousy, hromad. vous soubor chlupů na tváři mužů: nechat si narůst v.; vousy pod nosem knír; prošedivělé vousy; zast. císařský v. úprava vousů na bradě s vyholenou bradou a vzhůru vyčesanými licousy a kníry (po způsobu císaře Františka Josefa I.); přen. mít vousy (od borůvek, marmelády ap.) být kolem úst umazán; ♦ bručet, mumlat si do vousů pro sebe; usmívat se pod vousy tajně, trochu; nejde mu to pod vousy; nelíbí se mu to, nerad to dělá, jí ap.; ob. expr. práskat vousy zlobit se; utřeli vousy byli oklamáni, vyšli naprázdno 3. něco podobného vousu: cvrček s dlouhými vousy tykadly; v. starých pampelišek (Vrchl.) chmýří; vousy svatého Ivana lid. název kavylu Ivanova 4. (též hromad.) chlup u úst někt. živočichů spojený se smyslovým (hmatovým) ústrojím: vousy kočky, myši; vousy káněte 5. zool. měkký kožní výrůstek u úst ryb (hmatové a chuťové ústrojí): vousy sumce, kapra; → zdrob. vousek v. t., vousík, -u (6. j. -u, 6. mn. -cích), expr. vousíček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.