vozík (ob. vozejk), -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) 1. zdrob. k vůz; malý, lehký vůz: ruční v.; táhnout v.; naložený v.; přívěsný v. u motocyklu; – expr. má pěkný v. auto; – tech. akumulátorový, výklopný, vysokozdvižný, plošinový v.; horn. důlní v. 2. tech. část zařízení umožňující pojíždění: v. transportéru, jeřábu; zdrob. vozíček (ob. vozejček), -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách); příd. vozíčkový