vrhati ned. 1, (co; čím; co, řidč. koho kam; čím kam; po kom, čem) (prudce) házet 1: v. kameny (do propasti); v. poleno do ohně; v. kopí, kopím; (Tiberius) vrhal své oběti z výše dolů do moře (Ner.); tím (smetím) vrhali po obraze (Jir.); v. od sebe zbraně odhazovat; v. kostky (ve hře); přen. v. kostky o něco rozhodovat o něčem; ust. spoj. kniž. být vrhán na pokraj zoufalství, beznaděje ap. náhle se dostávat, upadat v zoufalství, beznaděj ap.; ♦ v. (čast. házet) někoho přes palubu přestávat se o něj starat, začínat ho ponechávat osudu, opouštět, obětovat ho; sport. v. koulí 2. (co kam) dávat, vydávat, vysílat ze sebe, zprav. náhle, nečekaně, ve velkém množství: v. na frontu nové posily vysílat; oheň vrhá rudou zář; topoly vrhaly dlouhé stíny; expr. v. týdně několik knih na trh; v. do prodejen módní zboží; v. na někoho, po někom dlouhé, nelaskavé ap. pohledy; v. někomu v tvář výčitku, urážku, kletbu ap. hrubě říkat; v. na papír své myšlenky, nové obrazy rychle, zběžně psát, malovat; ♦ to vrhá na události zcela jiné světlo uvádí je do jiných souvislostí, mění názor na ně; v. na něco, někoho (temný) stín působit v neprospěch něčeho, někoho 3. kniž. (koho do čeho, več) přivádět, dostávat někam; uvrhovat: v. provinilce do vězení, v žalář vsazovat 4. kniž. (koho, co do čeho, več) dostávat, uvádět do něj., zprav. nepříjemného, tíživého stavu, do nepříznivých poměrů, okolností; uvrhovat: v. lidi do neštěstí, do bídy; v. město v záhubu; nespokojenost jeho vrhá jej do snění (Krásn.) 5. kniž. (co na koho, co) působit někomu něco nepříjemného, tíživého, postihnout někoho něčím; uvrhovat: výpověď svědka vrhá podezření na nočního hlídače; v. hanbu na rodinu 6. (koho, 4. p.) (o zvířatech) rodit (mláďata): fena vrhá štěňata; — vrhati se ned. 1. (kam) skokem n. jiným prudkým pohybem se dostávat; skákat: v. se do propasti; dětí se s křikem vrhaly do vody; v. se po míči, za míčem; expr. v. se někomu vstříc, do náruče, k nohám; v. se na lože (Něm.); zástup se na kolena vrhá (Vrchl.) 2. řidč. kniž. (do čeho, več) dostávat se do něj., zprav. nepříjemného, tíživého stavu, do nepříznivých poměrů, okolností; uvrhovat se: v. se do nebezpečí, do záhuby; v. se v bídu (Zey.) 3. (na koho, co; proti komu, čemu; po kom, čem) útočně, bojovně, nepřátelsky napadat, přepadat někoho, něco, vpadat někam: dravec se vrhá na kořist, pes na maso; v. se na nepřítele, proti nepříteli; vrhá se po něm s nožem 4. (do čeho; nač; kniž. več) začínat se něčím hodně zabývat, zcela se něčemu oddávat, do něčeho se pouštět; dávat se: v. se do práce, do učení; kniž. v. se v boj (Krásn.); expr. v. se na vědeckou dráhu; mládež se vrhá na vodní sporty ○ předp. od-, opo-, po-, pře-, s-, u-, vy-, za-; → nás. vrhávati ○ předp. v. vrhati kromě opo-; — dok. vrhnouti, v. se