vrták, -u m. (6. mn. -cích) 1. nástroj k vrtání: vyvrtat v-em díru do dřeva, do kovu; v. na vytahování zátek vývrtka; tech. šroubovitý, kopinatý, korunový v.; stav., horn. příklepný, točivý v.; přibírací v.; zeměd. půdní v. na odebírání vzorků půdy 2. (j. 2. -a, 4. -k, -ka) český lidový tanec ve dvoučtvrtečním taktu rychlého tempa; vrtáček 2: tancovat, hrát v-a; zdrob. vrtáček, -čku v. t.; vrták, -a m. (6. mn. -cích) hanl. nešika, nemotora, hlupák: jsem to hlupák, v. vrtácká (Lada); v-ci, ulevil si (Bran.); ještě dnes jsem z toho jako v. (Vrchl.) popletený; expr. zdrob. vrtáček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích)