vstup, -u m. (6. j. -u) 1. vstoupení (ve význ. 1), vstupování; řidč. vniknutí, vnikání (vůbec): odložit kabát a klobouk při vstupu; nepovolaným v. zakázán přístup; domáhat se vstupu; dnes v. zdarma; v. volný; zjednat někomu v. někam; v. vojsk do města; – řidč. v. infekce do těla 2. místo, kudy se vstupuje; vchod 1, vjezd 1: nestůjte při vstupu do tramvaje; baterie chránící v. do přístavu; skleněné dveře vstupu do krámu; hlídat v. do tábora; odb. místo určené k přivádění energie do urč. zařízení: v. počítače; tech. v. páry (do turbíny ap.) 3. vstoupení (ve význ. 3, 4, zř. 5), vstupování: v. do zaměstnání; v. do vojska; v. na vysokou školu; datum vstupu do strany; – v. Ameriky do druhé světove války; v. dekretů, zákona v účinnost; zř. poněk. zast. volba (Jiřího z Poděbrad) byla první částí vstupu na trůn, druhou byla korunovace (Bass) nastoupení 4. poněk. zast. začátek, úvod 2: u samého vstupu (díla) zmínku učinit (Šaf.); vstupy a závěry kapitol