vyčítati ned. 1. k vyčísti 1-4: řidč. výčitky a pohany z těch řádků vyčítám (Rais); z knihy v. odvahu k činu (Maj.); – řidč. v. (ze znamení) budoucnost; – v. někomu nevděk vytýkat, předhazovat; vyčítá mi, že ho zanedbávám; do smrti si to budu v.; nemají si co v., přen. jsou oba stejní; – v. všechny detaily; v. ztráty (Ner.); zast. sládkovi na ruku (groše) vyčítali (Wint.) odpočítávali 2. řidč. zast. (co) číst 1: (z knihy) se jal v hrobovým hlasem (Klost.) ○ předp. na-, na- se, po- (poz-), za-, za- si; nás. vyčítávati