vyčkati (†vyčekati) dok. poněk. kniž. 1. (čeho, koho; řidč. co, koho; ~; kde) strávit něj. dobu čekáním, setrvat v očekávání, až někdo, něco přijde, objeví se, nastane; prodlít, setrvat někde (vůbec); počkat 1 (~; na co, koho): vyčkejte dalších pokynů; v. příležitosti, vhodného okamžiku, času; v. otcova návratu; nevyčkal odpovědi; vyčkám, až bude příhodnější doba; v. věcí příštích (Mach.); v. nepřítele v postavení strategicky nejvýhodnějším (Arb.); v. útok (Mach.); vyčkal jej (posla), až přišel do zahrady (Jir.); vyčkejte do zítřka; zatím nezbývá než v.; kdo čeká, vyčeká (Čel.) dočká se; – vyčkejte ve vedlejší místnosti; v. nablízku 2. (s čím) nevykonat něco hned, odložit něco na pozdější dobu; počkat 2: v. s odjezdem, s odpovědí na příhodnější dobu; vyčkejte s tím ještě! 3. řidč. poněk. zast. (koho, 4. p.; na koho) vyčíhat: ráno si sedláka vyčkal u stodoly (Rais); vyčkám si na něj a promluvím si s ním (Kun.); však naň pomsta již někde vyčká (Ner.) *4. vyčekati si (na kom co) čekáním vyzískat: ten (pan Velš) si na ní vyčekal (Ner.)