vy- předp. slovesná I. vyjadřuje 1. směřování z vnitřku něj. prostoru ven, a to děje vyjadřujícího a) odchod, odjezd někoho, únik, ústup, odluku, přemístění n. odstranění někoho, něčeho odněkud: vyjít (z domu), vyjet (z garáže), vybelhat se (ze světnice), vyklusat (ze dvora), vyvrávorat (z místnosti), vysupět (z nádraží), vyhrkotat (z města ven); – vyvolat (někoho ze schůze), vypudit, vyobcovat (ze země), vykouřit (z nory); – vytéci, vykapat, vyhřeznout, vyklouznout; vymanit se (z objetí); vysypat (zrní), vyjmout, vytrousit (něco z kapsy), vystěhovat (nábytek), vymontovat (motor), vyoperovat (slepé střevo), vytrhnout (zub), vytáhnout, vyprostit (auto); b) odchýlení, odbočení z něj. polohy n. směru: vybočit (z cesty); vyhnout se (autu); vychýlit (letící těleso); c) zvětšení objemu něčeho: vypnout (prsa), vytáhnout (malý klobouk), vypást, vykrmit (dobytek); vypoulit (oči); – vytlačit si (kolena na kalhotách); d) úsilí o to, aby se něco stalo prázdným n. bylo zbaveno něj. vnitřní součásti, a tím vhodně upraveno: vyprázdnit, vyklidit (byt); vysypat (pytel), vypít (sklenici piva), vytočit (sud), vypumpovat (studnu), vydojit (vemeno), vyložit (vagón), vybalit (zavazadlo), vyloupit (pokladnu); vylidnit (kraj); – vykuchat (kuře), vykostit (maso), vypeckovat (ovoce); e) odstranění něčeho z vnitřku n. z hloubi, takže vznikne dutina, prohlubeň, n. poškození něčeho: vyhryzat (ovoce), vyrýt (jámu), vykopat (hrob); vymlít (břeh), vychodit (podlahu), vyležet (trávu), vylámat (hřeben); – vyplakat si (oči) 2. průběh děje zdola nahoru: vylézt (na kopec); vyjít, vyjet (na hřeben hor); vyšplhat se (na strom), vybelhat se (do prvního patra); vyfárat; vyskočit (metr vysoko); vyletět (do oblak); vystříknout, vyvřít; vypustit (družici); vymrštit (kámen do vzduchu) 3. uskutečnění děje po vnitřku něčeho (zprav. jde o natření, pomazání, pokrytí, potažení n. povlečení) n. jeho zaměření k zaplnění vnitřku něčeho něčím: vymazat, vymastit (pekáč sádlem), vysypat (strouhankou), vylepit (krabici látkou), vyplechovat (bednu), vysmolit (sud), vyzlatit (pohár), vydřevit (šachtu), vyvatovat (kabát), vykachlíkovat (koupelnu); – vycpat, vyzdít, vytmelit (otvory) 4. provedení děje, jímž se opatřuje něco něčím, zejm. tím, co označuje jmenný základ prostého slovesa: vytečkovat, vystínovat, vyšrafovat (plochu); vytyčkovat, vyznačkovat (cestu), vykolíkovat (parcelu); vyšperkovat se; vydláždit, vybetonovat (cestu); vypérovat (vůz); vyzbrojit (armádu); – vytvarovat, vyprofilovat (vázu) 5. zrušení výsledku předchozí kladné činnosti (vyjádřené zprav. slovesem s předp. za-): vypnout (stroj); vyřadit (číslo z katalogu); vyháknout (vůz); vypřáhnout (koně); vyvěsit (dveře) 6. začetí děje n. náhlost jeho vzniku (zejm. u sloves označujících zvuky): vyjít (v 5 hodin), vyběhnout, vydat se, vykročit (na cestu), vypuknout; – vykřiknout, vypísknout, vyvýsknout, vyheknout 7. provedení děje ve velké míře, vyplňující značnou dobu a vedoucí někdy k časové ztrátě; pro- 5: vystát (hodinu před domem); vyležet (půl roku na lůžku); vyplakat (celé noci steskem); vysedět (dvě hodiny doma) 8. provedení n. průběh děje vedoucího a) k jeho dovršení: vyschnout; vymrznout až do dna (o vodě); vymrznout na hlídce (o člověku); vyhladovět; vyvařit (skalpel); vychválit (žáka); vyhřát (místnost); b) k úplnému spotřebování, odstranění n. zničení něčeho: vypotřebovat, využívat (lék); vysvítit (petrolej, svíčku); vymastit (všechen omastek); vypást (trávu); vyzobat (zrní); vydýchat (čerstvý vzduch); vystřílet (munici); vyholit (vousy); – vykácet (les); vysekat (křoví); vyplýtvat (potraviny); vyčpět; vypršet se; vyznít; – vychytat (ryby), vybít, vyvraždit, vyhubit, vystřílet (posádku); c) k provedení n. znázornění, ztvárnění něčeho: vyťukat, vybubnovat, vytančit (rytmus); vyplakat, vyzpívat (svůj žal); vypsat (své zážitky); vytečkovat (slovo); vymalovat, vyobrazit, vypodobnit (postavu rozervance); d) ke vzniku něčeho: vysedět, vystát, vyležet, vytlačit (dolík v něčem); vytesat, vysekat, vylámat, vyvrtat (otvor v něčem); vymyslit (plán); vydumat, vyteoretizovat, vyspekulovat, vykombinovat (něco); e) k hmotnému zisku n. k úspěchu vůbec: vyhrát (v loterii); vyprosit, vyloudit, vykoledovat, vysoudit, vytěžit, vydělat, vyšetřit (peníze); – vyběhat, vyurgovat (kladné vyřízení žádosti); vybojovat (právo na stávku); vyslídit, vyzkoumat, vynalézt (něco); vyhlédnout si (oběť); vytančit (piruetu); f) (u sloves mluvení) k sdělení něčeho (zprav. v náležité n. rozsáhlé míře); pro- 8a: vyhlásit (nařízení); vyřknout (kletbu); vyslovit (názor), vypovědět (své strasti); g) (u sloves mluvení) k proniknutí děje ven na veřejnost n. k vyjevení něčeho, co mělo zůstat utajeno; pro- 8b: vyzradit se; – vyzradit, vykecnout, vyblafnout (něco) 9. prostou dokonavost děje: vyznačit, vytrasovat (cestu); vyburcovat, vyhubovat, vyplísnit (někoho); vyžehlit, vyčistit (oděv); vystrojit (hody), vysmát se (někomu) II. (spolu se zvrat. zájm. se, někdy se zdvojenou předp. vyna- a řidč. i se zvrat. zájm. si) vyjadřuje dosažení velké míry opakováním n. trváním děje, provázené citovým zaujetím (zprav. pocitem uspokojení, libosti, úlevy ap.): vyprocházet se, vyjezdit se, vytančit se, vyskotačit se, vydovádět se, vyplakat se, vypovídat se; – vynachválit se (vynachválit si); vynadivit se, vynadívat se