vymetati I (zast. a ob. vymítat) ned. k vymésti 1, 3-6: v. saze; v. sníh z chodby; v. komín, kamna; vymítat dláždění (Šlej.); expr. vymetal kastrol kousky chleba (Rais) vytíral; v. železným koštětem, přen. dělat pořádek v něj. prostředí; – kniž. a zast. vymítat kacířství z lůna církve Pal.); vymítat z lidí pánaboha (Olb.); mnoho předsudků vymetají tyto stránky (Šal.) zahánějí; vymítat ďábla vyhánět; ♦ vymítat ďábla Belzebubem jedno zlo potírat jiným; – ob. expr. v. zábavy navštěvovat; vymetat soudy (Poláč.); od pěti až do desíti vymítám hospody (Havl.); – ob. expr. děvče, s kterým vymetat můžeš všechny kouty (V. Mrš.) ukládat mu všelijaké, zvl. podřadné práce; – řidč. pšenice vymetala metala