vzpamatovati se dok. 1. nabýt znovu sebeovládání, rozvahy, klidu: v. se z prvního leknutí, překvapení; zarazil se, ale rychle se vzpamatoval; sotva se mohl zloděj v., už ho chytli; než se vzpamatoval, bylo děvče pryč; co to děláš, vzpamatuj se přece! ovládni se 2. (o člověku) nabýt ztracených sil; zotavit se, vzchopit se 2; (o věci) vrátit se do pův. stavu: v. se po dlouhé nemoci; při lepší stravě se snad (slabé dítě) vzpamatuje; – udupaná tráva se už nevzpamatovala; zmačkaná látka se sama vzpamatuje narovná se 3. (o omdlelém) nabýt vědomí: v. se z bezvědomí probrat se; vzpamatovala se až na čerstvém vzduchu vzpružila se †4. vybavit si něco v paměti, upamatovat se 1, vzpomenout si 1 (nač): teď se teprve vzpamatovala, že má prodanou slípku (Preis.); je mi povědom, nemohu se ale zpamatovat odkud (Něm.); — vzpamatovati dok. řidč. 1. (koho, 4. p.) (něj. připomínkou) navrátit někomu sebeovládání, rozvahu, klid: zařinčení skla ho vzpamatovalo ze zamyšlení 2. poněk. zast. (koho, 4. p.) přivést (někoho omdlelého) k vědomí; vzkřísit 1: chtěla ho v., ale nevěděla o vodě (Svět.) †3. (koho, 4. p., nač; koho) upamatovat 1, 2: (to) ho na tělesnou bolest zpamatovalo (Něm.); – štítek na skleněném vchodu (kavárny) vzpamatoval jej, kde se nachází (Čap.-Ch.) připamatoval mu