zájemce, -e m. (5. j. -ce) (zájemkyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní), řidč. poněk. zast. zájemník, -a m. (6. mn. -cích) (řidč. poněk. zast. zájemnice, -e ž.) kdo se o někoho, něco zajímá; interesent (hovor.): z-ci o byty, auta; schůze z-ů; bližší podmínky pro z.; hledat zájemníka na motocykl (Poláč.)