zákop, -u m. (6. j. -u, zř. -ě Jir.) 1. zprav. mn. zákopy hluboký příkop (zprav. s násypem) umožňující krytí vojáků před palbou, pozorováním ap.: kopat z-y proti nepříteli; jít do z-ů, přen. (Fierlinger) do války; voj. spojovací, klamný z. 2. nář. příkop 1: sjel na cestu přes prokopnutý z. (Bass) *3. kopnutí: začal kopati hrob a po každém z-u... (Třeb.); → expr. zdrob. k 1 *zákůpek, -pku m. (Lang.)