zdraví, s. stav živého organismu (tělesný n. duševní) bez poruch orgánů n. jejich funkce; stav organismu vůbec (zprav. v urč. údobí) (op. nemoc 1): tělesné, duševní z.; žena kypící zdravím; nabýt po nemoci opět z.; léky udržující při z.; lázeňská léčba navrací z.; mít dobré, pevné, železné z.; neporušené z.; chatrné, oslabené z.; podkopané z. (expr.); poruchy z.; šetřit si z.; podrývat si z.; ublížit si na z.; přílišná námaha škodí z.; doplatit na kouření svým zdravím; připravit se svévolně o z.; šťastně a ve z. se navrátit (z cest); připít si s někým na z.; dožít se ve z. šedesátky; přát někomu z. a štěstí; přen. skalní z. pevné; ust. spoj. ať slouží ke z.! (pozdrav při přípitku, též po kýchnutí); na z.!; zast. dobrého z. (Tyl) (pozdrav); čistota půl z. (přísloví); veselá mysl půl z. (přísloví); nechal v tom z. přišel o ně; veř. spr. aktivní péče o z.; bezpečnost a ochrana z. při práci; ústavy národního z.; práv. ublížení, újma na z.; expr. zdrob. zdravíčko, -a s.: bát se o své z.; zast. z., teta (Mor.) (pozdrav); v. též nezdraví