zeman, -a m. (1. mn. -é) (zemanka, -y ž.) 1. hist. vlastník svobodného pozemku, příslušník nižší šlechty: král Václav IV. vybral si za rádce z-y a měšťany; uherští, polští z-é; pyšný, hrdý z. *2. expr. bohatý statkář: okresní boháč a z. (Čap.-Ch.); → expr. zdrob., zprav. hanl. zemánek, -nka m. (mn. 1. -nkové, -nci, 6. -ncích): takovou cenu měl český z. (Jir.); chudý, malý, drobný z.