zhouba, -y ž. 1. zkáza 1, záhuba, zmar: válka přináší zemím zhoubu neštěstí; chystat, připravovat někomu zhoubu; uniknout zhoubě; pro mládež je zhoubou alkohol příčinou zkázy 2. stav toho, co je zničeno, zmařeno; spoušť I 2: nemohl se na tu zhoubu kolem dívat; (válka) zanechala za sebou zhoubu, zkázu a bídu (Zápot.)