značka, -y ž. (2. mn. -ček) 1. viditelné poznávací znamení, označení: podpisovat se jen značkou; dělat si červeně značky na spisech; značky na stromech určených k pokácení; jít podle turistických značek; v odb. názvosloví symbol utvořený zprav. z písmen, číslic n. z obrazce: značky matematické, fyzikální, chemické, technologické; značky veličin; značky materiálu; knih. z. knihy signatura; sděl. tech. volací z.; výr. zkušební z. (u zbraně); výrobní z. označující výrobce, ale nechráněná zákonem; z. jakosti, jakostní; tovární, podniková z.; firemní z.; veř. spr. státní ověřovací (dř. cejchovní) z. úřední označení správnosti měr a vah; v zlatnictví úřední (dř. puncovní) z.; zeměměř. výšková z.; žel. traťové značky označující vzdálenosti, sklon trati; dopr. silniční značky; výstražné značky; státní poznávací z. motorového vozidla; evidenční z. plavidla; let. imatrikulační z.; těl. (při hromadných vystoupeních) označené místo pro postavení cvičence 2. polygr. typ s kresbou značek mat., chem., fyz. aj. 3. řidč. znak I 1: (pravou bídu) poznáváme podle určitých značek (Vach.)