způsob, -u m. (6. j. -u) 1. postup, kterým se něco děje; forma, povaha něj. dění n. stavu: nové z-y výroby; starý z. myšlení; z. řeči, americký z. života; houby upravené na různý z.; odevzdat odměnu slavnostním z-em slavnostně; dokonalý z. provedení; každý se svým z-em zúčastnil této akce; svým z-em ho má i rád, na žádný z. na to nepřistoupím naprosto ne; na každý (řidč. všechen) z. mi dejte vědět (poněk. zast.) rozhodně, určitě; horn. dobývací, těžební z-y; sport. závodní plavecké z-y; volný z. kraul; úč. narůstající z. vykazování údajů v evidenci jejich postupným přičítáním od počátku roku, období ap.; polit., ekon. výrobní z. souhrn výrobních vztahů a výrobních sil, hospodářská formace, hospodářský řád: prvobytně pospolný, otrokářský, feudální, kapitalistický, socialistický výrobní z.; jaz. gramatická kategorie vyjadřující růz. charakter slovesného děje podle vztahu ke skutečnosti, modus: z. oznamovací, rozkazovací; podmiňovací z.; příslovečné určení z-u vyjadřující míru, průvodní okolnosti, účinek, výsledek, prostředek n. látku 2. podoba 2, ráz I 5, druh 2 (nejč. v předl. spoj. na z., po z-u): předsíň na z. haly podobná hale; pult sbitý po z-u vysokého stolu (Vanč.); zast. kamenné veřeje z-u vladislavského (Jir.) slohu; všechen z. krajiny (Jir.) 3. (často mn. z-y) zvyk, zvyklost, obyčej 1, mravy 2, chování 1, zprav. uhlazené, dobré: jemné, vybrané, uhlazené, ušlechtilé z-y; osvojit si pěkné společenské z-y; je to nějaký z. ani se nerozloučit?; ten má divné z-y!; naučím tě z-ům!; to je jeho z.; tak přikazoval zvyk a z. (Jir.); v předl. spoj. po z-u, na z.: po z-u starých lidí smlouvala; tápal na z. slepců; v. též nezpůsob